Vltava 2011

Páč Barča měla ještě v pátek přehrávky, vyrazili Honza s Luciášem ve čtvrtek 16. června sami. Nocleh v kempu U Vikinga a během pátku sjezd přes Krumlov s koupací zastávkou (na druhém jezu zálivka) do kempu U Milana. Před desátou konečně dorážíme a pokračujeme v boření tradic (- nejedem Berounku, - nejedem o prázdninách, - nemáme Lidé dlouhých domů, a teď ještě ke všemu nemáme Dolanské plátky). Večer byl i tak příjemný - víno a sýr. Ráno logistika, zpět stopem a pěšky. Po obědě vyrážíme. Za chvíli se dává do deště, zprvu jen přeháňky, později sílí. Na Zlatce holky sjely šlajsnu dobře, ale dole vyjely z proudu, ten je naklonil a už to bylo. V přilehlém bufetu zahříváme holky čajem a sebe rumem a bavíme se pozorováním týpků, co se plaví po Vltavě. Na sklonku rozlišovacích schopností vyrážíme dále. Plánovaného Rohana jsme jaksi přejeli a najednou Dívčák. Stále prší, rychle stavíme stany a vaříme guláš (opět vynikající - Honzo dík). Déšť mírní či ustává a všichni se nahříváme u ohýnku tak, až si způsobíme ožehnutí svršků. Ráno zjišťuji, že ve večerní agónii mě opustila Medvědobijka, nikde není. Vyrážíme na Dívčí kámen a do Třísova na oběd, Dívčí kámen nezklamal, Třísov částečně ano (pouze - byť dobrá - česnečka a klobása, holky párek). Chvilku slunce, chvilku déšť. Dobalujem, nalézáme Medvědobijku a vyrážíme. Je to úžasné, na řece jsme téměř sami.
Pár metrů před cílem holky otáčí loď, že radši jedou zpátky.
Rozumím.