Již delší dobu jezdíme na vodu s kamarádem nejraději jen sami dva. Z několika vod, co do roka jezdíme, se snažíme, aby alepoň jedna byla právě takováto pohodová - bez bab, bez dětí, bez rozeřvaný tlupy. Říkáme tomu 2+2+2. Dva muži, dvě lodě, dvě pádla. V podstatě toho s sebou ani víc nemáme. (Pro jistotu - sexuální orientace 96%.) Nevyhledáváme žádné adrenalínové prvosjezdy. Dáváme přednost klasické, až nostalgické vodní turistice s tábořením a nepodceňujeme ani kulinářskou složku. Naší domovskou řekou je Ohře.
Byť singlisté, jezdíme na deblech - starší Tučňák a nespecifikovatelná plastovka. Již delší dobu bylo mým snem, mít na tuto vodu speciální loď - otevřenou singlovku, která by skýtala dostatečné pohodlí pro nenáročné sjezdy, prostor pro potřebný náklad a při tom byla menší, lehčí a také originálnější. Přiznám se, že to, "mít svou loď", nezaměnitelnou s jakoukoilv jinou, bylo hlavním motorem mého počínání. Myslím, že pokud má vodák se svou lodí opravdu srůst, musí ji také vtisknout svůj osobní punc a upravit si ji podle svých představ. Dávno před jakýmkoliv náznakem realizace měla loď jméno - Temporary Independence.
Najít otevřenou singlovku ke koupi, když nepočítám vymazlené kousky ze zahraničí, se mi nepodařilo. Od pročítání výprodejů a inzerátů jsem postoupil k aktivnímu shánění nějaké lodi vhodné na přestavbu nebo dostavbu. Ptal jsem se po nedostavěných, nepovedených nebo přeražených lodích, nebo jen starších finančně dostupných. Nakonec se mi podařilo najít tohle.
Bylo to zelený, strašně těžký a rozlámaný. Původní tvar už to také moc nemělo a laminát měl zvuk nakřáplého skla až plechově chřestivý.
Stejný majitel nabízel ještě jednu loď. Ta byla hlubší, serióznějších tvarů a zdánlivě robustnější, ale velmi tenká, jakoby papírová. Barva na ní věkem perfektně zřídovatěla.
 První vize Temporary Independence |  První vize Bestie |